„PŘÁL BYCH SI, ABY SYN BYL ZASE V POHODĚ JAKO DŘÍV.“
Nemoc si nevybírá. A to, že nemoc jednoho se dotkne celé rodiny, je nezpochybnitelný fakt. Nejinak je tomu i u psychického onemocnění. Jan s Petrou nedávno oslavili desetileté výročí svatby. Přiťukli si se slibem, že takto spolu zestárnou. Bohužel ani jeden z nich netušil, že o pár dní už bude všechno jinak.
Jan s Petrou mají spolu syna a dceru. Porod mladší dcery byl komplikovaný a lékaři měli co dělat, aby je zachránili. Nevím, zda byl toto spouštěč všech problémů, jisté je, že dlouho po porodu se Petra nebyla schopna o dceru postarat. Ke zdravotním se přidaly i psychické problémy.
I tak si ovšem rodina užívala společného života. Jezdili na dovolené, na výlety, hráli společně hry. A všichni měli k sobě krásný vztah. Rodinné štěstí se zhroutilo jednoho zářijového dne naprosto bez varování. Petra vyzvedla děti ze školy a odvedla je domů. Když se však vrátil z práce Jan, Petra už tam nebyla. Zbyly po ní rozházené věci, jídlo na zdech, barvou počmárané dětské hračky a lísteček, že odchází.
Rodina zůstala s Petrou v kontaktu. Mladší dcera se se situací vyrovnala docela dobře a s mámou se pravidelně stýká. Syn to ovšem bere jako matčinu zradu a nechápe, jak mu to mohla udělat. Vždyť spolu měli tak silný vztah. Začal se sebepoškozovat, má stavy úzkosti a mluví o tom, že chce zemřít. Bylo nutné zařídit urychleně psychiatrickou péči, aby se zabránilo nejhoršímu. Snad mu pomůže se se vším srovnat a začít opět prožívat bezstarostné dětství.
Rodině by pomohlo psychologické poradenství.
