„Přeji si jen, abychom byli šťastní a vše se časem zlepšilo.“
Otce mého syna jsem znala přes kamarádku. I když jsem věděla, že se k ní nechoval hezky, osud nás svedl dohromady a já se zamilovala. Po půl roce vztahu jsem otěhotněla a doufala v šťastný život a spokojenou rodinu.
Už v těhotenství jsem ale věděla, že je to vše špatně. Začal být hrubý, ponižoval mě a já si připadala čím dál tím víc bezcenná. Po porodu syna jsme se odstěhovali do rodinného domu za Prahu a tam začalo peklo. Přišel první fyzický útok a já skončila v nemocnici se zlomenou kostí v obličeji.
Odešla jsem se synem k matce, ale po partnerově naléhání a věření v slíbenou nápravu jsem se vrátila. V tu chvíli začal mít pocit, že si to ke mně vlastně může dovolit. Útoky se stupňovaly, jak fyzické tak psychické, a já kompletně přišla o sebevědomí… Řešil finanční problémy a já byla jeho častým terčem.
Nechtěla jsem, aby v tom malý vyrůstal, a po 2 letech jsem konečně sebrala odvahu a se synem odešla. Začátky byly těžké, hodně mi pomáhala a stále pomáhá rodina, jsou mi oporou. Snažím se o nás postarat, ale bez příspěvku na bydlení a pomoci od jiných bych to sama těžko zvládala. Jsem zaměstnána na poloviční úvazek a veškeré vydělané peníze padnou na nájem. Dnešní doba je náročná, co se týče inflace a všeho okolo.
POMOC RODINĚ
- Materiální pomoc
