Na téma, odkdy mají malé děti spinkat ve svém vlastním pokoji, se názory velmi různí. Nejinak to bylo i v naší rodině a my dlouho s manželem vedli diskuze, zda je syn (1,5 roku) už na to připravený. Nebudu zapírat, já jsem byla ta, která se ho chtěla pokusit osamostatnit. Manžel stále odolával.
Zlomový moment přišel ve chvíli, kdy syn dokázal přelézt postýlku. Spíš z ní tedy při své snaze částečně vypadl… to nevím jistě, ale poté co ťukal na dveře z ložnice, měl na hlavě červený flek. Ani neplakal, asi byl v šoku z toho, co zvládl. 😅
Aby se kaskadérské momenty neopakovaly, rozhodla jsem se tedy, že mu otevřeme průlez ven z postýlky, který jsme mu do teď důkladně tajili. A to byl první krok k přestěhování syna do vlastního pokoje. V následujících dvou týdnech syn denně pravidelně v půl čtvrté ráno přišel k nám do postele a už neusnul. Najednou bylo rozhodnutí výrazně jednodušší a já na zkoušku přestěhovala syna s postýlkou do vlastního pokoje. Je pravda, že i manžel se už po těchto čtrnácti dnech bránil méně. 😀 Několik dní jsem spala, nebo spíš nespala, hned ve vedlejším pokoji, abych byla co nejblíže, kdyby syn v noci plakal…a on neplakal. Od první noci spí minimálně dvanáct hodin v kuse, někdy i déle. Takže asi chudák dospává období, kdy musel spát s námi v ložnici. 😴
Kdy jste dali spát své děti do vlastního pokoje a jaké jsou Vaše zkušenosti? 🍀
