Od doby, kdy syn (1,5 roku) zjistil, že existují sušenky a čokoláda, musím stále důkladně kontrolovat, aby nezůstalo nikde nic podobného ležet v jeho dohledu a už vůbec ne v dosahu. Pokud čtete příspěvky pravidelně, určitě víte, že je velmi těžké ho přesvědčit o opaku toho, pro co se právě rozhodne. Uvedu konkrétní případ…
Když mu ráno připravím jogurt s cereálními kuličkami a on se rozhodne, že posnídá jen kuličky, nastává velmi náročná situace pro všechny zúčastněné… Nějaké říkanky, písničky, vyprávění, co za koho papá a co je na obrázku jogurtu, už dávno nefunguje… Tedy nastupuje na řadu další člen rodiny, podle toho, kdo je zrovna doma. Popíši Vám poslední scénku… Dcera tančila s písničkou z mobilu na gauči, dělala u toho různé obličeje a točila lustrem. Syn jogurt snědl, ani nemrkl, nestíhala jsem ho ani prokládat kuličkami. A ano uvědomuji si, jaké to může mít následky… 🙂
Jaké jsou Vaše zkušenosti s přesvědčováním dětiček u jídla?
