Jednou z mnoha zajímavých činností u nás doma je čištění zubů syna (1,5 roku). Už velmi brzy pochopil, co to znamená a názorně svým prstem předváděl našim návštěvám, jak se čistí zoubky. Krásně si čistí zuby sám i kartáčkem, ale… nevidí důvod, proč bych mu je měla čistit také já, když on to zvládá. Vzhledem k tomu, že je silná osobnost (opět se uklidňuji, že jednou se mu to bude hodit), je těžké ho přesvědčit k čemukoliv, co nepovažuje za pro něj důležité. Takže jsme začínali „lechtáním zoubků“ a syn tiše s otevřenou pusou poslouchal, jak se u toho ty zoubky smějí. Jenže nic nevydrží věčně… V současné době otevírá zobáček jako malý ptáček, když ho maminka krmí… , ale aby to vydržel déle, musím mu u toho vyprávět, čím ho ta ptačí maminka krmí a přece ho nebudu dezinformovat. 😜 Jsou to tedy žížalky, červíci, housenky a broučci. Ano, uvědomuji si jako psycholog, jaké to může mít následky do budoucna, ale teď potřebujeme čistit zuby. Granule pro psy také přestal jíst. 😂 Ještě nám teď pomáhá, jak musí pusinku otevřít lev, když mu maminka lvice čistí zoubky, aby je měl zdravé.
Co pomáhá Vám při čištění zoubků Vašich malých dětí? Váš 🍀

Na téma, odkdy mají malé děti spinkat ve svém vlastním pokoji, se názory velmi různí. Nejinak to bylo i v naší rodině a my dlouho s manželem vedli diskuze, zda je syn (1,5 roku) už na to připravený. Nebudu zapírat, já jsem byla ta, která se ho chtěla pokusit osamostatnit. Manžel stále odolával.
Zlomový moment přišel ve chvíli, kdy syn dokázal přelézt postýlku. Spíš z ní tedy při své snaze částečně vypadl… to nevím jistě, ale poté co ťukal na dveře z ložnice, měl na hlavě červený flek. Ani neplakal, asi byl v šoku z toho, co zvládl. 😅
Aby se kaskadérské momenty neopakovaly, rozhodla jsem se tedy, že mu otevřeme průlez ven z postýlky, který jsme mu do teď důkladně tajili. A to byl první krok k přestěhování syna do vlastního pokoje. V následujících dvou týdnech syn denně pravidelně v půl čtvrté ráno přišel k nám do postele a už neusnul. Najednou bylo rozhodnutí výrazně jednodušší a já na zkoušku přestěhovala syna s postýlkou do vlastního pokoje. Je pravda, že i manžel se už po těchto čtrnácti dnech bránil méně. 😀 Několik dní jsem spala, nebo spíš nespala, hned ve vedlejším pokoji, abych byla co nejblíže, kdyby syn v noci plakal…a on neplakal. Od první noci spí minimálně dvanáct hodin v kuse, někdy i déle. Takže asi chudák dospává období, kdy musel spát s námi v ložnici. 😴

Kdy jste dali spát své děti do vlastního pokoje a jaké jsou Vaše zkušenosti? 🍀

Dcera (12 let) nemá doma příliš mnoho povinností. Je spíše „studijní typ“, tedy aspoň se tak tváří. To zdědila po mě. Pravidelně však vyklízí nádobí z myčky. Je až neuvěřitelné, jak si dokázala vycvičit svého bratra (1,5 roku), kterého já nejsem schopná přesvědčit k tomu, aby poslechl. Když dcera zavolá to kouzelné slovo „myčka“, on vše zahodí, tedy asi kromě jídla, přiběhne k myčce, otevře si dveře, sedne si na ně a čeká, než přijde dcera. Pak postupně vyklízí kompletně celou myčku a jednotlivé nádobí jí podává, aby nemusela udělat pohyb navíc.
Máte podobné zkušenosti? Podělte se o ně s námi. 😀🍀

Od doby, co se syn (1,5 roku) začal samostatně pohybovat, a že začal brzy, mám život daleko pestřejší. Třeba dříve nudné vysávání se stalo velice fyzicky náročným dobrodružstvím. On totiž miluje vysavač, i přestože už jsme mu několikrát odsávali nos. Dcera (12 let) byla tenkrát po prvním odsávání nosánku daleko ukázněnější a měla z vysavače respekt. Syn mi ukazuje každý drobek, který najde a významně mi sděluje „brmbrm“ a ukazuje na dveře, za kterými je vysavač. Většinou vydrží déle než já. Ale zase si nemyslete, že jsme bez drobků, když pořád vysáváme. On je dokáže také solidně produkovat. Vzhledem k tomu, že je fyzicky zdatný a inteligentní (ve velkém světě se mu to určitě bude jednou hodit – tímto se neustále uklidňuji) vysávám stylem, že on mi vlaje na tyči, protože musí prostě vysávat se mnou. Já se modlím, abychom si neublížili ani on ani já, protože já navíc stojím na jedné noze. Druhou mám totiž na regulaci výkonu, protože můj malý pomocník využije každou příležitost, aby si s ní vyzkoušel otočit a to bychom vysávali opravdu dlouho. Tak nevím, zda se mám těšit, až bude ve věku mé dcery a bude předstírat, že vysávat prostě neumí a když, tak to určitě nebude tak rychlý a dobrý, jako když si vysaji sama. 😀
Máte také podobné zážitky? Podělte se s námi o to, jak Vám Vaše milované děti pomáhají. Váš 🍀