„Přála bych si, abych mohla zajistit Laurince šťastné a spokojené dětství plné radosti.“
Vždycky jsem si přála mít holčičku, bohužel dlouho jsem nemohla najít vhodného partnera. Když jsem konečně potkala Karla, opravdu jsem si myslela, že jsem našla toho pravého pro život a založení rodiny. Strašně jsem se v něm zmýlila, což se ukázalo už při mém těhotenství.
Mé těhotenství bohužel nebylo bezproblémové, měla jsem starosti se špatným screeningovým testem (4:1 Downův syndrom) a moc jsem se bála o malou. V 7 měsíci se mi potvrdila preeklampsie a já skončila v porodnici, kde si mě nechali až do porodu. K tomu se přidaly stresy ze strany partnera. Laurinka se narodila v 31.tydnu těhotenství, vážila pouhých 1150 gramu, ale Downův syndrom se naštěstí nepotvrdil. Zůstala v porodnici, a až po měsíci a půl mi ji pustili domů. S partnerem jsme byli domluveni, že se ke mně nastěhuje, ale k tomu nikdy nedošlo, protože miminka pláčou a on chtěl mít klid. Nestaral se o mě ani v těhotenství, byla jsem na všechno sama a jsem stále. Naše neustálé hádky mě akorát stresovaly a zjistila jsem, že bych s tak nezodpovědným člověkem žít ani nemohla.
Za Laurinkou dochází sporadicky, někdy se odmlčí na pár měsíců, malá ho skoro nezná. Mám pouze rodičovský příspěvek a výživné, jelikož vyřízení ostatních dávek hrozně dlouho trvá.
POMOC RODINĚ
- Materiální pomoc
